Přírodní rezervace Vinořský park

Rybníky, potok, mokřady a jeskyně kousek od Prahy

Do Vinořského parku jsem šla s plánem vyfotit nějaké obojživelníky, ale nebylo to lehké. Žáby seděly u břehu potoka, ale utekly dřív, než jsem je zahlédla. Jedna jediná se na chvíli vystavila na kládě ve vodě. Tak alespoň něco.

Podle tvaru těla je to skokan. Ale jaký skokan, to se mi podle fotky zdráhali říct i mnohem větši znalci fauny. Rozdíly jsou často minimální a nejsou na fotkách vidět. Já podle určující tabulky vyberu asi skokana hnědého, ale můžete se podívat sami:

https://obojzivelnici.wbs.cz/urcovani_hnedych_skokanu.pdf

Mají tu žít i čolci, ale žádného jsem nezahlédla. Možná kdybych šla v noci…

Na začátku parku jsem zastihla malého hnědého ptáčka, kterého poblíž domova často vídám v ranních hodinách, jak poskakuje a švihá ocasem. Je tak rychlý, že jsem fotku udělala z videa, aby mi nezbyla zas jenom rozmazaná skvrna. Jde o střízlíka obecného a je to jeden z nejmenších a zároveň nejhlasitějších ptáků Evropy. Malí se totiž musí umět ozvat :).

V údolí potoka se ukázal ještě jeden „další malý hnědý pták nevím jaký“. Naštěstí existuje facebooková skupina, kde vám ostatní rádi pomohou zvířata určit. Jsem ráda, že ještě dneska lidé poznají i mně naznámé druhy ptáků a ne jenom značky aut. Seznamte se s budníčkem menším. Jméno dostal podle toho, že si staví hnízda podobná kulaté budce. Zaujal mě výrazný tmavý proužek přes oko a světlý nad okem. Ani on chvilku neposeděl, takže fotka je opět z videa.

Když jsem vylezla z rokle, potkala jsem po cestě pár hmyzáků. Ti mi zapózovali. Já jsem totiž schopná fotit i tlustou larvu vykopanou na zahradě a připadá mi hustá a tajemná, jak nemám vůbec tušení, co z ní bude. Červený brouk na mechu je ruměnice pospolná, které jsme od dětství říkali Vojáčci a netuším proč. Asi že budují armády. Až teď se dočítám, že její výrazné barvy mají odradit predátory a dvě tečky na zádech se tváří jako zlé oči. Nebezpečí! Prý ani nechutná dobře, takže by nikomu nestálo za to ji lovit. To ji jako někdo ochutnal, nebo jak to zjistili? Také dost páchne. Dobrou chuť.

Nahoře nad roklí už se rozprostíralo pšeničné pole, tedy novodobá pustina, kde se mihotali asi 3 motýli. A to bylo vše. Babočka paví oko má štěstí. Nepatří mezi ohrožené. Jmenuje se Paví oko, protože na každém křídle má kulaté skrvny, připomínají oka na konci pavích per. Když křídla zavřou, vypadají jako suchý list, čímž se maskují. Jejich housenky najdeme nejčastěji na kopřivách, takže již brzy budou kopřivy obsypány černými housenkami s trny a bílými puntíky.

Nešlo si nevšimnout, že kolem potoka se rozprostíraly koberce žlutých květů. Každé jaro si je určím a do roka je zapomenu. Takže podle Google Lens je to orsej jarní. Rozkvetlé rostliny obsahují jedovatou látku, která působí dráždivě a způsobuje zánět v ústech. Mají chutnat hořce až palčivě. V lidovém léčitelství se rostlina používala např. k léčbě hemoroidů. Před kvetením jsou prý její listy jedlé a bohaté na vitamin C. Údajně, nezkoušela jsem.

A protože to byl první horký den, kdy teplota šla ke 30 stupňům (bohužel už začátkem dubna), šla jsem se zchladit do jeskyně. Jmenuje se vodní jeskyně a vypada dost na to, že se tam za deště udělá rybníček. A byla mi tam dokonce zima.